TOPlist

Widgetized Section

Go to Admin » Appearance » Widgets » and move Gabfire Widget: Social into that MastheadOverlay zone

Není cesta zpátky, co se stane, má se stát

Martin Žák: není cesta zpátky„Je hudba, jsou písně a zpěváci, které můžete poslouchat kdekoli a kdykoli, příjemně vám šveholí do uší, nezabolí ani bolest neutiší, když jsou, tak dobře, kdyby nebyli, taky dobře. Ne tak Martin Žák. Ten vás zaskočí. Na něj si musíte zvyknout, musíte se na něj připravit, naladit, pak ho třeba poslat do háje, jak vás nutí přemýšlet, ale když vám vzápětí začne chybět, donutí vás kalupem tam pospíchat za ním, protože čert ví, co to v něm je, ale potřebujete ho, i když vám drhne v ústech, škrábe v uších a bez lítosti gruntuje v duších, otvírá zarezlá dvířka a dere se do třináctých komnat, kam se přece nesmí!!!“ Těmito slovy charakterizuje hudbu Martina Žáka jeho přítel, herec Miloň Čepelka, a nutno říci, že nejen vzletně, ale i nadmíru trefně.

Na písně, které hraje a interpretuje Martin Žák si totiž, ať chcete nebo nechcete, musíte vytvořit vlastní názor a poprat se s nimi. Nelze vyloučit, že jeho hudbu odmítnete jako těžko uchopitelnou a zařaditelnou, možná ale také, že se s chutí vydáte po jeho stopách cestami, na kterých se potkává hudba starých časů s neúnavným hledáním sebe sama v nejistotami zmítaném postmoderním světě.

Základem alba jsou staré, často přímo prastaré písně countryové či folkové, zkrátka nefalšovaná old-time music. Pálí v nich mráz, v horách taje první sníh, nedělní zvony svádějí k tanci, horské stráně voní létem, v nočních tmách planou ohně. Hudebním pojetím nahrávky ale rámec old-time music bez zábran překračují: mnohde zaznívají výrazné ozvěny irských lidovek, jindy se ozývají bicí i výrazná baskytara.

Martin Žák si na nahrávání svého alba vzal s sebou kytaru, foukací harmoniky, autoharfu, pětistrunné a minstrelské banjo, bodhrán, pilu triangl i něco kuchyňského nádobí. Přesto, že by si zajisté s tímto vybavením ve studiu vystačil, přišla jej podpořit početná parta spřátelených muzikantů: zpěvačky Věra Štaiglová, Markéta Wankeová a Katka Garcia (ta i s irskou flétnou), Petr Surý, jehož kontrabas zní na více než polovině skladeb, Jakub Klar s příčnou a irskou flétnou, Marek Poledna s diatonickou harmonikou a Jiří Mašek, který nejen nahrál baskytaru a bicí, ale také zpíval a postaral se o zvukovou režii, mix a mastering alba. Dále se tu a tam ozvou housle Radka Špindlera, mandolína Zdeňka Jahody, bicí Jaromíra Čížka či baskytara Petra Novotného. Všichni zúčastnění nicméně zůstávají v pozadí dominujícího zpěvu Martina Žáka a jeho příběhů. Snad jen účast smyčcového kvarteta Apollon bych oželel – mám pocit, že si občas nerozumí s jemně syrovým a nepříliš učesaným zvukem nahrávek (nejvíce a trochu kýčovitě vyčnívá z úvodní křehce pojaté Dál tou vlídnou ženou zůstáváš).

Jedním z prubířských kamenů případného posluchače alba může být zpěv Martina Žáka. Dovedu si představit, že jeho protahované nosové tóny leckomu nesednou, nicméně naléhavost, s níž podává příběhy z časů dávných i současných, v sobě má cosi podmanivého. K nejvýraznějším a také nejvydařenějším písním patří temně tajuplná Stará cikánka, „irská“ a mrazivá Třetí zimní noc s kouzelným harmonický vokálem Katky Garcia, svižný a bodhránem odpíchnutý Věčně zarmoucený muž, rozverná Irská pradlena a střídmě syrová Shenandoah. České texty si dobře rozumějí s melodiemi, jen tu a tam zatahá za uši nápadný sled jednoslabičných slov. Nelze ale přeslechnout, že tu jde o něco víc, než jen prostý překlad originálů. Martin Žák se pokouší prostřednictvím textů vyzpovídat se ze svých životních zkušeností a trablů. Jeho ústředním tématem je hledání – lásky, rovnováhy s přírodou, místa mezi ostatními a nakonec i sebe sama. Hledání je to bezprostřední, upřímné a přesvědčivé.

CD je doplněno brožurou s autorovými poznámkami k jednotlivým písním. Zaujme nejenom nebývalým rozsahem 34 stran, ale i pečlivým a hlavně velice zdařilým grafickým zpracováním, na tuzemské scéně dosti vzácným.

Jsou umělci, kteří se neúnavně derou do centra vaší pozornosti. Jsou ale i tací, které musíte vypátrat sami. A když se vám to podaří, s potěšením zjistíte, že jste zase o něco bohatší. Mezi podobné případy patří i Martin Žák.

Ukázky z desky a další informace lze nalézt zde.

Není cesta zpátky, Martin Žák
Country Home 2009
Dál tou vlídnou ženou zůstáváš (Gentle On My Mind) * Stará cikánka (The Gypsy) * Třetí zimní noc (Hard Times Come Again No More) * Věčně zarmoucený muž (I’m a Man of Constant Sorrow) * Prosté dárky (Simple Gifts) * Irská před snídaní (Whiskey Before Breakfast) * V třicátém patře (In Tall Buildings) * Irská pradlena (The Irish Washerwoman) * Mé dny (The Early) * Zpátky domů (Home From the Forest) * Shenandoah * Hříbě (Pony Boy) * Není s kým (Sail Away Ladies) * Kruhy (Circles)
Celkový čas nahrávky: 55 minut

avatar Autor: on 28.2.2010. Filed under Recenze. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0. You can leave a response or trackback to this entry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*