Předposlední červencový víkend jsem navštívil tradiční Butterfly Country Festival na severu Holandska nedaleko malebného městečka Emmen. Festival se konal v reakreačním areálu Ermerstrand a navštívilo ho pouhých 400 návštěvníků. Tato malá účast byla opravdu překvapující, protože na tomto festivalu obvykle vystupují zpěváci zvučných jmen. Hlavními hvězdami letošního ročníku byly Country Sisters, Chely Wright a Mark Chesnutt.
Festival probíhal po dva dny a vystoupila na něm řada regionálních hvězd z Holandska a okolních zemí, například Ruud Hermans (Holandsko), Crad Shack (Německo), Kris Robin (Belgie) a další. Já jsem na festival přijel až v neděli odpoledne, protože mě zajímal pouze hlavní program.
Vystoupení Country Sisters začalo o půl páté. Ačkoli jsem Country Sisters nikdy předtím neviděl ani neslyšel, byl jsem po zhlédnutí jejich koncertu přímo nadšen. Šestice atraktivních dívek podávající špičkové profesionální pěvecké i instrumentální výkony. Kapela hraje ve složení: Sonia Kociánová – vedoucí skupiny, basová kytara, Lenka Vokálová – zpěv, klávesy, Linda Jarošová – housle, Zuzka Horáčková – zpěv, akustická kytara, Lucie Vancová – zpěv, elektrická kytara a Vendula Svobodová – zpěv, akordeon. Koncertní vystoupení Country Sisters je velice energetické, choreograficky velmi zajímavé a stále je na co se dívat. Repertoár skupiny je velice rozmanitý a důmyslně vyvážený. Zahrnuje klasické hity („Jambalaya“), country diskotéku 70. a 80. let („Lousiana Saturday Night“), rokenrolové pecky („Good Golly Miss Molly“) i moderní hity („Cotton Eyed Joe“, „Honey I’m Home“). Jedním z hlavních trumfů Country Sisters jsou mistrovská houslová sóla Lindy, nejmladší členky skupiny. Mezi prvotřídní hudební zážitky proto patří její sóla v instrumentálkách „Montiho čardáš“, „Orange Blossom Special“ nebo houslové party v dnes již legendární Danielsově klasice „The Devil Went Down To Georgia“. Country Sisters využívají špičkovou aparaturu s bezdrátovými mikrofony i nástroji, což jim umožňuje téměř neomezený pohyb. Děvčata tak mohou kdykoliv sestoupit z podia a hrát a zpívat přímo mezi diváky. Například v jednu chvíli jsem nemohl uvěřit svým očím, když Lucka procházela obecenstvem a zatímco zpívala, nabízela divákům trsátko, aby si drnkli na její kytaru! Toto zapojování diváků do show bylo velice živým zpestřením celého koncertu.

Není proto divu, že Country Sisters patřily mezi hlavní hvězdy emmenského festivalu.
Následoval vynikající koncert vynikající Chely Wright, která do Emmenu přijela z Hamburgu, kde předtím v pátek proběhl její velký koncert. Své vystoupení zahájila aktuálním hitem „C’est La Vie“ a pokračovala svými klasickými skladbami včetně osobní písně o své matce „She Went Out For Cigarettes“ nebo hitem loňského léta „The River“. Chely je dobře známá svojí podporou americkým vojákům a v uplynulých letech navštívila celou řadu amerických jednotek v Afghánistánu, Kuvajtu, Iráku, Jižní Korei a dalších zemích. V Emmenu rovněž zazpívala autobiografickou píseň „Bumper of My SUV“, která vypráví o ženě, kterou rozzlobila samolepka na Chelyně autě vyjadřující podporu americkým námořním jednotkám. Chely v písni velmi rozumně vysvětluje svůj postoj k válce a píseň se stala velkým hitem. Po festivalu se také potuloval člověk, který jakoby vypadl z oka Alanovi Jacksonovi. Po jedné z písní Chely Wright začal někdo něco vykřikovat a upozorňovat na sebe. Chely to zaregistrovala a ptala se, co se děje. Na konci hlediště stál Alanův dvojník a vedle něho nějaký chlápek, který vykřikoval: „Alan Jackson! Tady je Alan Jackson!“ Chely Wright na to zareagovala naprosto neuvěřitelným způsobem. Pozvala Alanova dvojníka na jeviště, nechala svou kapelu zahrát Chattahoochee a za úžasu všech přítomných „Alan Jackson“ odezpíval celou píseň! Chely ho během instrumentálních pauz ještě učila správnou Alanovu choreografii nohou. Byla to naprosto fantastická improvizace. Koncert postupně gradoval a Chely své vystoupení zakončila hity „Single White Female“, „Jezebel“ a posledním přídavkem byla divoká verze klasiky „Six Days On The Road“. Dobrým zvykem německého labelu AGR Television Records bývá, že po koncertech jejich zpěváků probíhá autogramiáda. Stejně tak tomu bylo i v Emmenu a po koncertě Chely Wright se konala autogramiáda, kde mohl získat její podpis skutečně každý.

Zlatým hřebem festivalu byl koncert Marka Chesnutta, o kterém si můžete přečíst zde.