Pavel Brűmer patří dnes již k legendám české countryové scény, na které se pohybuje už více než třicet let. V červnu 1999 vydal u pražské firmy AB studio své, v pořadí již druhé, sólové album s názvem Není nejhůř jak se zdá.
Pro toho, kdo v posledních letech sledoval Brűmerův hudební vývoj, bude jeho nové album jistě velkým překvapením. Na posledních albech, která Pavel nahrál se skupinou Cadillac, se postupně vyprofiloval na tvrdého motorkáře, jehož písně se pohybovaly někde na pomezí mezi moderní country music a jižanským rockem. Na svém posledním albu se však jakýmsi obloukem vrací zpátky ke klidnějšímu a klasičtějšímu pojetí moderní country music. Navíc na toto album zařadil celkem tři skladby převzaté z repertoáru jiných českých zpěváků: dvě od Pavla Bobka („Chvíle, kdy jsem byl s ní“ a „Nedělní ráno“) a jednu od Petra Spáleného („Hráč“). Album Není nejhůř jak se zdá také obsahuje jednu Pavlovu starší píseň nahranou v nové úpravě („Ranní ticho“). Zbylé písně pocházejí čistě z českých autorských dílen, tři skladby dodal Antonín Kny („Chřestýší jed,“ „Není nejhůř jak se zdá“ a „Chlapi nereznou“), dvě dodal P. Vaculík („Právě já“ a „Jako silnej strom“) a po jedné Franta Kasl („Když odchází klaun“) a Michal David („Prastrejček Jan“). Textařsky se na nových písních podíleli bratři Bezouškové, Lukáš Fišer, Franta Kasl, Pavel Vrba a Zdeněk Gause.
Změna nastala i v doprovodné skupině. Ze skupiny Cadillac se na albu Není nejhůř jak se zdá objevili kromě Pavla Brűmera už jen Antonín Kny (kytary, mandolína a vocal) a baskytarista Milan Černý. Z dalších muzikantů, jejichž seznam je poměrně dlouhý, uveďme jen namátkou Jiřího Zimu (steelkytara, dobro), Luboše Hermana a Františka Kasla (oba foukací harmonika). Zvuk kapely přináší slušné hudební výkony a průměrné aranže. Právě k aranžím některých skladeb patří mé největší výhrady. Některá se mi totiž zdají (vzhledem k obsahu daných písní) poněkud nelogická, což je patrné zejména u dvou nově natočených titulů: „Ranní ticho“ a „Chvíle, kdy jsem byl s ní.“ Tématicky mají obě skladby stejnou náplň, obě vyjadřují pocity muže po rozchodu s dívkou, které jistě nejsou nejradostnější. U obou skladeb je však použit poměrně rychlý rytmický doprovod bicích, který oběma skladbám dává poněkud radostnější výraz a nerespektuje vážnost tématu. Naopak u další převzaté písně, kterou je Spáleného „Hráč“ (se skvělým a léty prověřeným textem Zdeňka Rytíře), se aranžmá snaží co nejvíce přiblížit k originální americké verzi Kennyho Rogerse („The Gambler“) a nutno dodat, že celkem úspěšně. I tady bych však našel menší výtku ke slabším vokálům. Z nových skladeb mě zaujaly tituly „Právě já,“ country rocková píseň „Chřestýší jed“ nebo titulní skladba „Není nejhůř jak se zdá,“ které dokonale padne pianový doprovod. Kromě Pavla Brűmera se jako host na albu podílela i zpěvačka Věra Špinarová, se kterou Pavel nazpíval duet „Jako silnej strom.“ I když je nesporné, že zpěvačka má hlasový fond na zvládnutí náročných vysokých partií písně, v některých místech jí je poněkud hůře rozumět.
Za zmínku jistě stojí i nezvyklý obal kompaktního disku, kde klasickou umělohmotnou „hranatou“ krabičku nahradila kovová krabička kulatá. Podle slov Pavla Brűmera se jedná jen o omezenou sérii a „dotisk“ alba už bude mít klasický plastikový obal. Přiložený booklett nabízí několik vzpomínkových i současných fotografií a bohužel neobsahuje texty písní.
I když album Není nejhůř jak se zdá disponuje poměrně optimistickým názvem, působí na mne tato deska jako celek trošku pesimisticky, což může být dojisté míry dáno i Pavlovými těžkými životními zkušenostmi z poslední doby. Pavel Brűmer vždy patřil k mým oblíbencům na české countryové scéně, bohužel po pečlivém a několikanásobném poslechu jeho nového alba musím konstatovat, že album Není nejhůř jak se zdá sice reprezentuje velice slušný průměr české countryové produkce, ale v minulých letech již Pavel mnohokráte dokázal, že má navíc. Pokud se tedy zajímáte o písně tohoto legendárního českého countryového veterána doporučuji vám spíše některé jeho starší nahrávky se skupinou Fešáci (Hvězda Countryon, Dokud můžem, Fešáci 92: jedeme dál apod.) nebo novější alba Život je jízda či Poslední soud nahrané se skupinou Cadillac (resp. Nervové sanatorium).

Faktografie alba:
Pavel Brümer: Není nejhůř jak se zdá (Ranní ticho – Hráč – Chřestýší jed – Právě já – Chvíle, kdy jsem byl s ní – Není nejhůř jak se zdá – Chlapi nereznou – Jako silnej strom – Prastrejček Jan – Nedělní ráno – Když odchází klaun); Celkový čas: 39:43; AB Studio Praha, 1999