Jsou právě dvě místa a s nimi spojené události, bez nichž bych si letní prázdniny snad ani nedovedl představit – duryňský Rudolstadt se svým Tanz und Folk Festem a moravská Náměšť nad Oslavou s Folkovými prázdninami. A i když se jedná města a festivaly značně rozdílné velikosti, je jejich rozsah snad to jediné, čím se od sebe zásadně odlišují. Daleko více je toho, co je spojuje a co vytváří pozitivní pocity, s nimiž tato místa vždy opouštím.

Tanz und Folk Fest a Folkovky spojuje samozřejmě především muzika vycházející z prastarých kořenů a zároveň inspirující se nejmodernějšími hudebními vlivy. Koneckonců, jedinečným příkladem jsou dvě z letošních hvězd Folkovek – anglický zpěvák Sam Lee a finská akordeonistka Johanna Juhola, kteří letos zaujali publikum  v Rudolstadtu. Sam se svými přáteli očaroval baladickými písněmi britských Romů v pondělí i Náměšť a energie tanga ukrytá v Johannině akordeonu totéž dokázala ve čtvrtek.

Společného mají ale oba festivaly mnohem víc. Zvláštní pohodu, klid, zažitý řád. A nezáleží na tom, že zatímco v Rudolstadtu se návštěvníci počítají na desetitisíce, v Náměšti pouze na stovky. Po roce vždy najdete všechno na svém místě, a můžete se tak nerušeně věnovat sbírání hudebních zážitků a setkávání s přáteli, které jste rok neviděli (s některým se, pravda, můžete potkat na obou místech).  Každé drobné vybočení ze zvyklostí je nepříjemné, třeba letošní absence stánku s herinky Bismarck na T&FF byla pro mnohé doslova malou tragédií…

Pro ty, co ještě v Rudolstadu nebyli (v každém případě lze návštěvu T&FF vřele doporučit), je Náměšť sice menší, ale důstojnou alternativou. Do Rudolstadtu pravidelně vyrážejí na lov muzikantských es i pořadatelé Folkovek a jejich přátelé. A tam třeba poprvé viděli i fenomenální houslistku Elizu Carthy a její rodiče Martina Carthyho a Normu Waterson, kolumbijskou zpěvačku Luciu Pulido, bluesmana Davida Evanse, Unthanks a další, kteří poté, někdy téměř doslova do roka a do dne, zavítali i do Náměště.

Naopak i mnozí naši muzikanti dobře známí z Folkovek by mohli povyprávět o své účasti na Tanz und Folk Festu. Zkuste se zeptat třeba Jitky Šuranské, Jirky Plocka, Michala Müllera, členů Jablkoně, Hradišťanu nebo Trabandu. A určitě by si tam ráda zahrála Lucie Redlová. Sdružení MDŽ, ve kterém se spojila s Beatou Bocek a Jitkou Šuranskou, by přivedlo do varu i dav pod pódiem rudolstadského Koncertbühne, stejně jako se to děvčatům podařilo v náměšťské kapli sv. Anny a na Oranžové scéně.

Nechme ale srovnávání rudolstadského Goliáše a náměšťského Davida. Folkovky totiž nabízejí díky své komornosti ještě něco navíc: vzácná setkání muzikantů, kteří by se jinde těžko mohli potkat tak, jak je to možné jenom zde. Běžný návštěvník přitom může být přímo v centru veškerého dění. Nechoďme daleko do historie a vzpomeňme třeba nezapomenutelný loňský koncert Trabandu, v jehož průběhu si s kapelou zazpívala nejen příležitostně hostující Lucie Redlová, ale také několik skalních kapelních fanoušků.  Nebo třeba náhodně vzniklé a dokonale fungující spojení Jardy Svobody se Shtetl Superstars. No a kde jinde, než při společném nočním jamování ve špitálku mohlo dojít k protnutí hudebních cest Lucie Redlové a Tima Eriksena, jež vyústilo producentskou i muzikantskou účastí Tima na výtečném Lucčině albu Křižovatka. No a jeden neméně magický zážitek přichystaly i Folkovky letošní: Je půlnoc, v kapli sv. Anny zpívá Tim Eriksen spolu s přítomnými starobylý gospel, fascinovaná Eliza Carthy sedí na kraji pódia, točí si ho na mobil a v řadě za mnou Sam Lee se svými kumpány se přidávají s druhým hlasem. Otočím se a vidím, jak Samovy oči září a říkají: „Bože, na jakém úžasném místě jsem se to ocitl…“

Fotogalerie z „Folkovek“, která toto zamyšlení doprovází, zahrnuje zhruba polovinu letošního festivalu – konkrétně pondělí až čtvrtek. Fotogalerie z Tanz&Folk Festu Rudolstadt je ke zhlédnutí zde.